Učírna

Vedlejší věty

Druhy vedlejších vět

Vedlejší věta je závislá na větě řídící (HV, VV). Většinou vyjadřuje některý její člen. Podle něho dělíme VV na:

1) podmětná

VV vyjadřuje podmět věty řídící.

Ptáme se na ni otázkami Kdo? Co? a větou řídící.

Přišel ten, kdo chtěl. - Kdo přišel? Kdo chtěl.
Bylo mu řečeno, aby šel domů. - Co mu bylo řečeno? Aby šel domů.

2) předmětná

VV vyjadřuje předmět věty řídící.

Ptáme se na ni pádovými otázkami (mimo prvního a pátého pádu) a větou řídící.

Nevěděl, co se stalo. - Co nevěděl? Co se stalo.
Prozradil mu, kde to bylo. - Co mu prozradil? Kde to bylo.

3) přísudková

VV vyjadřuje jmennou část přísudku věty řídící.

Dort se nám nepovedl, jak jsme si představovali.
Je mi, jako by na mě lezla chřipka.

4) přívlastková

VV vyjadřuje přívlastek věty řídící.

Ptáme se na ni otázkami Jaký? Který? Čí? a větou řídící.

Mám rád dort, který má čokoládovou náplň. - Jaký dort mám rád? - Který má čokoládovou náplň.
Často vzpomínám na místa, kde jsem strávil dětství. - Na jaká místa rád vzpomínám? - Kde jsem strávil dětství.

5) doplňková

VV vyjadřuje doplněk věty řídící.

Viděl matku, kterak se sklání nad jeho postelí. - Viděl matku. Viděl, kterak se sklání nad jeho postelí.
Zahlédl psa, jak zaběhl do lesa. - Zahlédl psa. Zahlédl, jak zaběhl do lesa.

6) příslovečná místní

VV vyjadřuje místní určení věty řídící.

Ptáme se na ni otázkami Kde? Odkud? Kudy? Kam? a větou řídící.

Rozeběhl se tam, odkud se ozvalo volání. - Kam se rozeběhl? Tam, odkud se ozvalo volání.
Stál tam, kde byl všem nejvíce na očích. - Kde stál? Tam, kde byl všem na očích.

7) příslovečná časová

VV vyjadřuje časové určení věty řídící.

Ptáme se na ni otázkami Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často? a větou řídící.

Šel spát, jakmile byl hotov s prací. - Kdy šel spát? Jakmile byl hotov s prací.
Stalo se to, když jsem nedával pozor. - Kdy se to stalo? Když jsem nedával pozor.

8) příslovečná způsobová

VV vyjadřuje způsob věty řídící.

Ptáme se na ni otázkami Jak? Jakým způsobem? a větou řídící.

Udělal to tak, že to musel celé přepracovat. - Jak to udělal? Tak, že to musel přepracovat.
Omluvil se všem tak, že pronesl projev. - Jakým způsobem se všem omluvil? Tak, že pronesl projev.

9) příslovečná příčinná/důvodová

VV vyjadřuje příčinu/důvod věty řídící.

Ptáme se na ni otázkami Proč? Z jakého důvodu? Z jaké přičiny? a větou řídící.

Udělal to, protože musel. - Proč to udělal? Protože musel.
Přišli domů velmi unavení, protože hráli celé odpoledne fotbal. - Z jakého důvodu přišli domů velmi unavení? Protože hráli celé odpoledne fotbal.

10) příslovečná účelová

VV vyjadřuje účel věty řídící.

Ptáme se na ni otázkami Proč? Za jakým účelem? a větou řídící.

Schovával se, aby nemusel jít k lékaři. - Za jakým účelem se schovával? Aby nemusel
k lékaři.
Nařídil si budík, aby nezaspal. - Za jakým účelem si nařídil budík? Aby nezaspal.

11) příslovečná přípustková

VV vyjadřuje okolnost, která je v rozporu s větou řídící.

Ptáme se na ni otázkou I přes co? a větou řídící.

Přestože se velice snažili, nepodařilo se jim to. - I přes co se jim to nepodařilo? Přestože se velice snažili.
I když je to těžké, zvládneme to. - I přes co to zvládneme? I když je to těžké.

12) příslovečná podmínková

VV vyjadřuje podmínku věty řídící.

Ptáme se na ni otázkou Za jaké podmínky? a větou řídící.

Pokud vše v termínu nezvládneme, dostaneme pokutu. - Za jaké podmínky dostaneme pokutu? Pokud vše v termínu nezvládneme.
Když bude hezké počasí, pojedeme na výlet. - Za jaké podmínky pojedeme na výlet? Když bude hezké počasí.